Kolem sedmé hodiny večerní jsme nastoupili do vlaku a byl to opravdový zážitek. Osvětlení ve vlaku fungovalo pouze, když jel vlak vyšší rychlostí. Ve stanici anebo při malé rychlosti byli pasažéři nejlevnější třídy potmě. Tato situace nahrála obchodníčkovi, který cestoval s námi. Vytáhl několik kapesních baterek a podnikavě se rozběhl po vagonech, které se zahalily do tmy. Za pár pesos nabízel nešťastníkům vysvobození, a tak se brzy všichni mohli bezpečně pohybovat mezi vagóny i na turecké toalety. Aby zábava nevázla, nabízel po chvíli karty a jiné společenské hry. Když se ochladilo, vytáhl další trumf – teplé ponožky. Jakmile všichni začali trochu podřimovat, nabízel zubní kartáčky a další hygienické pomůcky. Samozřejmě jsme byli vybaveni, jak čelovkami, tak teplým spodním prádlem, a jeho služeb jsme nemuseli nikdy využít. Ale bylo zajímavé sledovat jeho podnikatelské schopnosti. Jako správný Argentinec se uměl bezvadně přizpůsobit situaci, podle potřeby a nálady ve vlaku vytáhl nejvhodnější věc a snažil se ji prodat.
Kolem půlnoci jsme už i my začali podřimovat a rozhodli jsme se uložit ke spánku. Snažili jsme se poskládat naše údy co nejlépe na sedadla, nazvali jsme to „Lidský tetris“, avšak nebylo to zrovna moc příjemné. Nejlepší nápad měl Tomáš, který si zavěsil hamak na police pro zavazadla. Ve svém kokonu tak přečkal příjemně celou noc. Ráno, když se na něj upírala pozornost celého vagonu, se místo motýla vyklubal náš odpočatý plavovlasý kamarád.
Když jsme další den vystoupili v Tornquist, všichni kromě Tomáše byli rozlámaní. Podnikavý obchodníček nás pozoroval i na nástupišti, dokud se vlak nerozjel. Asi tuším, o co příště rozšíří svůj sortiment, nechá se inspirovat klukem z Čech a nebožákům v třetí třídě bude nabízet lepší variantu cestování – spací kokon.
bn
Žádné komentáře:
Okomentovat