Sierra de la Ventana

Skoro po třech týdnech od našeho příletu do Buenos Aires, stále čekáme na příjezd našeho auta, které ne a ne se dostavit. S ohledem na menší nervové napětí  :) ve skupině z čekání a z přebývání na malém bytě ve více jak 5-ti lidech, v megapoli jakou je právě Buenos Aires, se rozhodujeme pro výlet mimo město. Chceme si odfrknout od města, pobýt nějaký čas v přírodě a pokud možno konečně vybalit naší lezeckou výbavu a zalézt si na skalách. Původní plán byl vyjet na pomyslný začátek Patagonie, do města Bariloche, odkud by jsme se vydali na tůry. 
Bohužel vlak z Buenos byl vyprodaný na nejbližší termín a další jel až za čtyři dni, takže jsme se rozhodli pro výlet do středu provincie Buenos Aires. Dle informací z webu se zde dá lézt a dle fotek to tu vypadá příjemně.

Z Buenos vyrážíme ve středu večer vlakem a ve čtvrtek ráno dorážíme do 650km vzdáleného  ospalého městečka Tornquist. 14-ti hodinová cesta vlakem nejlevnější třídou byla šťavnatá a tenhle zážitek si zaslouží samostatný článek. V Tornquistu dokupujeme zásoby jídla a minibusem za 14pesos na osobu se necháváme odvést pod úpatí pohoří Sierra De La Ventana. Lehce po poledni nás vítá velká krásná kovaná brána s nápisem PARQUE PCIAL ERNESTO TORNQUIST, kterou procházíme do nedalekého kempu s vidinou zakempování. Bohužel nepříjemná babka na recepci nám nabídla i nepříjemnou cenu za hlavu na noc - 25pesos (115,-Kč). Takže jsme se rozhodli hezky po česku neplatit za nic, co nutně potřebujeme a pokračujeme do parku s vidinou ubytování někde v přírodě. Bohužel ani tady jsme nepochodili. Vstup do parku je přes jakousi recepci, kde se musí každý zapsat a zaplatit poplatek 10pesos za osobu. Navíc jsou tu k prohlídce tři cesty a na každou pouští jen do určité hodiny s tím, že se musí každý vrátit před zavíračkou parku, která je v 17hodin. Na nejdelší cestu k „Ventana“ (špaň. okno) pouští jen do 11hod. Další cesta vede k vodopádům, ale ty jsou momentálně bez vody, takže nezajímavé. Třetí cesta je jen okružní dvou-hodinová procházka části parku. V parku se nám tedy taky nepovede zakempovat, takže s vidinou stopu do nejbližší vesnice VILLA VENTANA, kde je další a snad i levnější kemp, zkoušíme stopovat. Po deseti autech co projeli za 40min a nikdo nezastavil, se rozhodujeme pro přespání v lesíku naproti vstupu do parku. Ó jak levné a účelné. Pár hodin po setmění nám dávají dvě lišky (špaň. Zorros) dobrou noc. Za odměnu je krmíme zbytky z večeře. Naše první setkání s místní faunou a usínáme s myšlenkami na naší první noc v přírodě v Argentině.

Ráno spěcháme s batohy na recepci parku, abychom jsme se stihli zapsat před 11hod a mohli tak na nejdelší cestu na vrcholek. Trošku jsme si totiž přispali. Batohy necháváme na recepci, doplňujeme vodu do lahví, mažeme se opalovacím krémem a vyrážíme na 5-ti hodinou tůru. Alespoň tak je to psané na ceduli. Počasí nám přeje, je báječných 30° ve stínu a jasno. Nejdříve přecházíme potok, pak travinatou mýtinu a následuje prudké stoupání do kopce v lesíku, kde okamžitě propotíme všechno co máme na sobě. Po lesíku následuje menší stoupaní po nižším hřebeni než je samotný vrcholek, bohužel ale už bez stromů a stínu, takže slunce pálí jak o život. Asi po hodině chůze po hřebeni přichází nejstrmější stoupání, kdy se cestička klikatí do kopce a vede přes velké balvany. Myslim, že takovouhle cestu s takhle těžkým terénem jsem zatím v Čechách neviděl. Asi po 1,5 hod. od recepce se dostáváme na vrcholek, kde potkáváme partičku mladých Argentinců, jak se neúnavně asi půl hodiny v kuse fotí v okně – Ventana (1134 m.n.m.). 

Na vrcholku trávíme asi hodinku, kdy se kocháme výhledem, cpeme se sušenkami a relaxujem. Od párečku Argentinců, kteří šli chvilku před námi se dovídáme, že zde žádné cesty na lezení nejsou, ale ať se určitě jedeme podívat do asi 20km vzdáleného kempu FUNKE. Odtamtud se prý dá jít na nejvyšší vrcholek provincie Buenos Aires TRES PICOS a v kempu je údajně nějaká Monica, která nám poradí kde se dájí nalézt cesty na lézení. To je náš příští cíl.

ban