Dále před námi prodiskutují blížící se prezidentské volby a politickou situaci. No a po dvou hodinách, když už se na ně jen unaveně a odevzdaně díváme, se začne úřadovat. Teda tak zvané „úřadování“ spočívalo jen v několika razítkách, které nám umístili do našich papírů a poslali nás do další kanceláře. Zde se opakovala podobná scéna jako v předchozí kanceláři, avšak čekání bylo kratší, protože úředníci už byli po snídani.
Náš člen posádky, přezdívaný Ovečka, dostane po dalších třech hodinách povolení ke vstupu do přístavu. Dostane jasně svítící oranžovou vestu a mikrobus ho odveze do odlehlé části přístavu, kde si může vyzvednout naše auto. My ostatní ho vyhlížíme za vysokým plotem u hlavní brány. Po chvíli konečně vidíme naše obytné auto. Radost nám kazí jen kyselý obličej našeho kamaráda a posunky, které při tom děla. Když zastaví a otevře dveře, pochopíme, co měl na mysli. Auto bylo vykradené a to dost důkladně. Interiér byl zdemolován tak, že skříňky u kuchyně někdo vyrval z pantu a rozbil na třísky. Všechny naše osobní věci se válejí v prachu na zemi, mezi nimi je rozsypané jídlo a rozlité opalovací krémy, oleje na vaření a další věci. V první chvíli zjišťujeme, že nám ukradli agregát, čerpadlo na vodu v obytné části, auto nabíječku, páčku pod volantem, autorádio, ale je nám jasné, že ukradených věcí bude při důkladnější kontrole daleko více.
Interiér auta vypadá hrozně, ale utěšujeme se skutečností, že zloději neponičili motor a auto je pojízdné. Kontaktujeme našeho agenta, uděláme několik fotek pro pojišťovnu a po dalších několika hodinách, kdy absolvujeme návštěvu dalších kanceláří, můžeme konečně opustit brány přístavu.
Zcela vyčerpaní po náročném dni nesmyslného byrokratického papírování a naštváni na to co se stalo, projíždíme Buenos Aires. Je kolem sedmé hodiny a všichni se vracejí z práce. A tak jsou i ty největší ulice, které mají dvanáct pruhů zcela zaplněny. Jelikož nám zloději vyrvali páčku ovládající blinkry u volantu, nemůžeme ukazovat směr odbočování. Zprvu jsme se obávali, že to bude problém v tak hustém provozu. Ovšem místní řidiči si o pravidlech myslí svoje a blinkr zásadně také nepoužívají. Předjíždí zásadně zprava, čáry mezi jednotlivými pruhy neberou vůbec na vědomí, a tak se musíme co nejrychleji přizpůsobit jejich stylu jízdy, jinak bychom se k našemu cíli nedostali. Po hodině se konečně přijíždíme do čtvrti Palermo, kde máme dočasné útočiště. Zaparkujeme a rozhodneme se úklid auta nechat na zítřek, a raději si otevřeme vychlazené pivo.
bn
Žádné komentáře:
Okomentovat