Po dvou výstupech a pár kilometrech v nochách, jsme si už dopředu naplánovali relax u moře a na pláži. Přeci jen jsme se chtěli podívat, jak vypadá Atlantik z druhé strany od Evropy. Dali jsme na doporučení našeho domácího Franceze a vyrazili do přímořského letoviska jménem Monte Hermoso. Z kempu Funke u Tornquistu jsme se nechali odvést sympatickým taxikářem až do Bahía Blancy na autobusový terminál, odkud nám jel autobus do Monte Hermoso.
Pan taxikář nám po cestě vyprávěl o politickém dění v Argentině a o blížících prezidentských volbách na podzim. Proti stávající prezidentce Cristině kandiduje další žena a ne moc oblíbený bývalí politik. Cristina to prý vyhraje, ale nebude to mít jednoduché. Na terminálu v Bahía Blance jsme kolem poledne, kde potkáváme cestovatele z východní Evropy. Jednoho Ukrajince a Bělorusa, kteří cestují už rok převážně stopem z Kanady a míří do Patagonie. Hodně zdaru kluci. Měli jsme dvě hoďky do odjezdu autobusu k moři, tak jsme s Ovcí zašli koupit lístky na vlak na pátek zpět do Buenos, abychom měli sichr, že bude místo.
Do Monte Hermoso jsme se dokodrcali starým Mercedes autobusem, kde bylo asi 60°C s koženkovými sedačkami, takže jsme se po příjezdu odlepili a vyrazili k moři. Bylo vidět, že je už skoro po sezóně, poměrně málo zaplněná pláž, klídeček, plno domů k pronájmu nebo na prodej. Kdyby mě sem někdo teleportoval rovnou z Čech a neřekl mi, že jsem v Argentině, tipoval bych že jsem třeba někde u Bibione v Itálii. Nějak jsem čekal, že pláže v Argentině budou jiný než jaký znám z Evropy, ale žádný překvapení… Vlastně taky proč… Koukáme na místní plážový povaleče jak se učí „kajtovat“ a vychutnáváme si pivo s koupáním. Všimli jsme si zvláštní argentinské módy, jak chodit na pláž. Tedy spíš nechodit, ale jezdit. Snad každý druhý na pláž nepřišel, ale přijel na čtyřkolce nebo v džípu (Toyota Hilux vede na plné čáře). Samo se slunečníkem, židličkami, stolečkem a chladicím boxem. V Evropě se naštěstí na pláž moc zajéct nedá. Před setměním jsme marně hledali místo na přespání než na pláži, ale u majáku a za nim dál od městečka začínají soukromé vily a na druhé straně byly kempy, kde chtěli 25$ za osobu (120,- Kč), takže jsme první noc strávili zdarma na pláži a s našim oblíbeným pivkem Quilmes – přezdíváme ho Klimeš.
Druhý den (středa) jsme se přesunuli na opačnou stranu městečka do kempu. Po cestě nás zaujala další místní specialitka. Plastová lahev nebo menší kanystr s vodou na střechách aut. Vůbec jsme netušili proč tam jsou a většinou byli na starších autech. Naše nejlepší teorie, mimo prevenci proti požáru auta byla, že ty auta mají děravý chladič a řidič musí vždy před jízdou dolít vodu. Aby na to nezapomněl, tak si ji dává na střechu. Naše silná teorie upadla do historie pitomostí, protože jsme se později dozvěděli, že je to signál od majitele na prodej daného auta... Hmm, jak jednoduché.
V kempu jsme rozbili stan kousek od starého obytného mercedesu, který byl v kempu jako jediný. Opět známka končící sezóny. Mercedes měl na zádech napsáno „Vertigo tour 2006“ a my opět vyvíjíme teorii, zda jsou to členové té ska-punková kapely na výletě či nikoliv. Místo jsme zvolili i blízko „parrilla“ (šp. rožeň - gril), abychom to po večeři neměli daleko do spacáku. V žádném kempu nesmějí chybět „parrilla“ stoly a odkládací stolky, protože grilování je argentinská vášeň, posedlost a národní sport zároveň. Po odpolední koupačce a prohlídce města jsme rozjeli „parýšu“ (tak se čte parilla) a pod dýmem z dřevěného uhlí jsme se seznámili se sousedy z mercedesu. Nebyli to žádní členové ska kapely, ale jen srdcoví fanoušci U2. V roce 2006 tu U2 měli turné s názvem Vertigo a oni jeli po všech jejich koncertech, proto ten nápis. Valter – majitel mercedesu, nás pozval k němu na návštěvu do jeho rodného Rosaria, kde se chce mrknout na náš Mercedes, protože ho zajímá a nabízí nám pomoc při dodělání soláru a pár drobností co jsme nestihli v Čechách. Ve čtvrtek jsme se poflakovali po pláži, po městečku a s Ovcí pokukovali po místních slečnách. Večer jsme opět rozjeli parýšu a bylo nám hej.
V kempu jsme rozbili stan kousek od starého obytného mercedesu, který byl v kempu jako jediný. Opět známka končící sezóny. Mercedes měl na zádech napsáno „Vertigo tour 2006“ a my opět vyvíjíme teorii, zda jsou to členové té ska-punková kapely na výletě či nikoliv. Místo jsme zvolili i blízko „parrilla“ (šp. rožeň - gril), abychom to po večeři neměli daleko do spacáku. V žádném kempu nesmějí chybět „parrilla“ stoly a odkládací stolky, protože grilování je argentinská vášeň, posedlost a národní sport zároveň. Po odpolední koupačce a prohlídce města jsme rozjeli „parýšu“ (tak se čte parilla) a pod dýmem z dřevěného uhlí jsme se seznámili se sousedy z mercedesu. Nebyli to žádní členové ska kapely, ale jen srdcoví fanoušci U2. V roce 2006 tu U2 měli turné s názvem Vertigo a oni jeli po všech jejich koncertech, proto ten nápis. Valter – majitel mercedesu, nás pozval k němu na návštěvu do jeho rodného Rosaria, kde se chce mrknout na náš Mercedes, protože ho zajímá a nabízí nám pomoc při dodělání soláru a pár drobností co jsme nestihli v Čechách. Ve čtvrtek jsme se poflakovali po pláži, po městečku a s Ovcí pokukovali po místních slečnách. Večer jsme opět rozjeli parýšu a bylo nám hej. 
ban
Žádné komentáře:
Okomentovat