Rosario

Dnes konečně vyrážíme z Buenos Aires, kde jsme strávili měsíc a půl. Většinu času jsme zde nedobrovolně čekali na příjezd našeho obytného auta, které se opozdilo. Další velkou část jsme strávili hledáním komponentů a opravou věcí, které nám buď ukradli anebo poničili. A tak se není čemu divit, že jsme byli moc rádi, když jsme konečně opustili Buenos Aires – tak konečně začínáme cestovat.

Další zastávkou je město Rosario, vzdálené 320 km od Buenos, které proslavil věčný revolucionář Che Guevara, který se zde narodil. Jeho rodný dům je činžovní barák v koloniálním stylu, v jehož přízemí sídlí nějaká nadnárodní společnost (Che by se podivil). Kdyby tam nebyl pamětní sloupek, nikdo by tomu místu nevěnoval pozornost. Avšak za zmínku stojí gigantický monument v jeho blízkosti Monument de Nacion (= Památník Národa), který je přes den místem pro různé setkání. Schody jsou obsypány lidmi, kteří obědvají, učí se a dětmi, které si zde hrají. Po setmění slouží místo hlavně párům, které si tady dávají dostaveníčka. Další raritou tohoto města jsou všudypřítomní komáři, kteří jsou dotěrní i po velkém nánosu OFF a obtěžují obyvatelé všude.

Podívat se na pamětihodnosti nebyl jediný důvod, proč jsme do Rosaria zavítali. Dále jsme chtěli navštívit kamarády, s kterými jsme se seznámili v Monte Hermoso. Walter, který je vášnivým sběratelem motorek a vlastní také obytné auto, nám dokázal dobře poradit a půjčil nám nářadí, které nám chybělo anebo bylo ukradeno. Během několika dní jsme tak dali do pořádku elektřinu, vodní pumpu, páčku na blinkr, solar na střeše a další věci, které nám poničili zloději.

Po práci na autě nás čekal zasloužený odpočinek. Na Waltrově dvorku jsme uspořádali „parillu“, což je místní vyhlášené grilování, kdy se na oheň dají ty nejlepší kousky masa. Po několika hodinách čekání začala velká žranice, která skončila až nad ránem, kdy jsme odcházeli s plnými bříšky spát do BIMBA.