San Pedro a poušť Atacama

Po velké párty, kde hráli dva členové naší posádky, a která se protáhla do ranních hodin, jsme se vydali znovu na cestu. Našim dalším cílem byla poušť Atacama a město San Pedro. Museli jsme ovšem překonat vzdálenost přes cca 18OOkm a to nám zabralo hodně času. Sice jsou silnice v Chile relativně v dobrém stavu, avšak náš BIMBO je především vyhlídkovým karavanem, který velké vzdálenosti překonává pomalu, asi proto, abychom si dostatečně všechno mohli vychutnat a prohlédnout.

Ze Santiaga de Chile jsme zamířili po silnici Panamericana směrem k městu La Serena. Cestou jsme ještě navštívili národní park Bosque Fray Jorge a několik dalších zajímavých míst. Za několik dní jsme dorazili do Antofagasty, kde jsme dokoupili zásoby a odpočinuli si od celodenního sezení v autě. Pak jsme projeli městem Calama a Chuquicamata, které je proslulé největším povrchovým měděným dolem na světě a gigantickými nákladními vozy. Překonali jsme posledních sto kilometrů a konečně se ocitli v San Pedru.

Všechna zajímavá místa v okolí San Pedra de Atacama jsou zpoplatněna, a tak jsme museli důkladně vybírat, co navštívíme. První zastávkou, kde jsme také přespali, byly laguny Cesar. Ráno jsme se probudili u lagun s tak průzračnou vodou, že jsme viděli až na dno. Sůl v okolí vykrystalizovala do různorodých tvarů a ve vodě tvořila roztomilé ostrůvky. Byla to nepředstavitelná nádhera, až nám bylo místy líto, že po tom musíme projít a „zničit“ (sůl na místě stop časem znovu vykrystalizuje) tak neopakovatelné ornamenty vytvořené přírodou.   

Jeli jsme dál po poušti, když znenadání se země jakoby otevřela a nám se naskytl nádherný pohled na velký kaňon s impozantními skálami. Bylo to údolí Socaire - naše další zastávka, kde jsme strávili několik dní a znovu nasadili sedáky a obuly ležačky. Celý kaňon se táhl několik kilometrů z hor do údolí a ve střední části byli dobře udělané cesty pro horolezce. Bohužel většina byla dost náročná (od náročnosti sedm nahoru), a také velkou zátěží byla nadmořská výška (3 500 metrů nad mořem), na kterou nejsme při lezení vůbec zvyklí. Přesto jsme si dali během pár dnů několik pěkných tras a s uspokojením pokračovali dále.

Dalším pozoruhodným místem, na které jsme se přijeli podívat, byla laguna Chaxa, na které hnízdila velké hejna plameňáků. Návštěvník sice může sledovat ty křehké růžové ptáky jen z povzdálí, ale i přesto je to hezký zážitek. Laguna se v průběhu roku teplem zmenšuje. Místa, kde dříve byla voda, nahradí solná poušť, která je při bližším zkoumáním tvořena bizardními seskupeními jednotlivých krystalů soli. Ve vodě se vznešeně prochází plameňáci a v kontrastu s tou bílou pouští okolo, vypadají opravdu zvláštně … jako by tam nepatřili.