Valparaíso a zloději

Dva členové naší posádky si v klubu Opium domluvili hraní, a tak jsme museli zůstat nadále v Santiagu, i když jsme již navštívili všechny pozoruhodnosti a zajímavosti, které město (jenž se nám nakonec zdálo jako nejošklivější ze všech hlavních měst navštívených zemí Jižní Ameriky) nabízí. Proto jsme si alespoň naplánovali krátký výlet do přístavního města Valparaíso, které je vzdálené něco přes sto kilometrů a všichni nám ho doporučovali navštívit.

Odjeli jsme tedy ze Santiaga, které je díky umístění v údolí stále přikryto smogem. Někdy ani Andy, které se tyčí hned v blízkosti města, nejsou dost vidět. Zanedlouho jsme dorazili k moři a po týdnu jsme zase viděli slunce a ucítili sluneční paprsky, které byly v hlavním městě zastřeny zplodinami.

Valparaiso je malebné přístavní město, kde jsou dlouhé pláže v létě hojně navštěvované a Chilané sem často jezdí na dovolenou. Nejzajímavější je pozoruhodná architektura malých různobarevných domů, natěsnaných na kopcích kolem středu města. Jelikož jsou kopce velice prudké, používají místní k transportu mezi údolím a kopci staré lanovky (podobné té Petřínské) ze začátku dvacátého století.

Přespali jsme v našem BIMBU poblíž pláže a ráno jsme se rozhodli navštívit centrum města. Prvně jsme ovšem chtěli bezpečně zaparkovat náš karavan. Chvíli jsme projížděli městem, a pak jsme našli místo u univerzity, poblíž vlakové zastávky Bellavista. Místo vypadalo bezpečně. Stáli jsme na parkovišti univerzity a kolem nás parkovali luxusnější auta než náš stařičký karavan. Také to bylo v bezprostřední blízkosti čtyřhvězdičkového hotelu a za rohem se nacházela policejní stanice. Takže místo vypadalo bezpečné, ovšem brzy se ukázalo, jak hrozně jsme se mýlili.

Odcházeli jsme pomalu od auta, když Banán a Ovce (dva členové naší posádky, kteří jsou takhle přezdíváni) trochu zpozorněli. Všimli si, že nás až moc důkladně pozorují dva mladíci stojící na rohu. Mysleli jsme si, že je to jen náhoda, protože hlavně Banánovy blonďaté vlasy vzbuzují u kolemjdoucích údiv a potřebu se za ním otáčet. Pro klid v duši se Banán a Ovce rozhodli zkontrolovat auto tím, že obejdou blok domů a vrátí se k autu z druhé strany. Vzdálenost nebyla velká, a rychlou chůzí byli kluci znovu u auta do pěti minut. Někdy je však i pět minut hodně.

Pomalu se blížili k autu z druhé strany a zprvu vypadalo všechno normálně, pouze za Bimbem parkovalo další auto. Pak si ale všimli, že boční okno je trochu pootevřené. Že bychom ho zapomněli při odchodu zavřít je vyloučené. A tak kluci začali utíkat. Ovce vytahoval svůj kapesní nůž pro případ obrany, což nakonec nebylo nutné. Z našeho karavanu vyběhli dva muži. Auto zaparkované za ním je nabralo a rychle všichni odjeli pryč. Chybělo asi 5 metrů, aby zloděje doběhli a chytli, auto ale bylo rychlejší.

Náš starý karavan BIMBO samozřejmě není vhodný k honičce po městě jako v amerických filmech, a tak se kluci ani do pronásledování zlodějů nepouštěli. Uklidňovali se, že poznali typ auta a zapamatovali si poznávací značku. Za chvíli vyšel z univerzity člověk, který vše viděl a zapsal si také poznávací značku. Zavolal polici, která přijela do tří minut.

Zloději vypáčili zadní okno, přes které se dostali dovnitř a odhodili závory na dveřích. Bylo vidět, že neměli dost času, ale i přesto stačili ukrást dva fotoaparáty, externí disk, jeden velký turistický baťoh, holicí strojek a další drobnosti. Kuriózní je, že vzali všechna trika z police, která patřila Ovci. A tak asi největší ztrátu z posádky utrpěl Ovečka, který už neměl čím fotit, ani v čem chodit.

Policista, který přijel na motorce, si zapisoval všechny potřebné údaje na okraje nějakých popsaných kousků papíru. Nebudilo to v nás pocit důvěry. Další den, když jsme se vzpamatovali z tohoto incidentu, jsme se šli zeptat na náš případ. Potěšilo nás, že nám přidělili číslo případu, takže policistovi podivné poznámky byly přeci jen úředně zaneseny.

Bohužel k dnešnímu dni, dva měsíce po incidentu, se naše věci ani zloději nenašli a případ byl uzavřen. Detailní popis osob a auta, včetně SPZ ničemu nepomohly.

Blížila se doba, kdy měli naši DJové domluvené hraní v santiagském klubu, a tak jsme se museli vrátit do hlavního města. Párty se vydařila a my jsme po ní vyrazili na sever za dalším dobrodružstvím, doufajíc že to byla poslední nepříjemná událost.