Po největší solné pláni na světě jsme navštívili další světové „nej“ v Bolívii. Potosí. Nejvýše položené městečko na světě (4070m.n.m.), které bylo zařazené na seznam UNESCO pro své krásné koloniální centrum. Nejvíce však toto městečko proslavily velká ložiska stříbra, která se nacházejí v hoře „Cerro Rico“ (šp. bohatá hora). Stříbro se zde těžilo v menším množství už v před kolumbijské době. Samozřejmě s příchodem Španělů se těžba zněkolikanásobila. Znásilňující Španělé nenechali nic náhodě a k velkému množství zotročených místních indiánů, si dovezli i otroky z Afriky. Některé informace říkají, že zde v hrozných a těžkých podmínkách zahynulo přes osm milionů (!!) otroků a dělníků. Díky velkému množství otroků a jejich pánů, bylo Potosí v 16. století větší než Londýn a tím pádem největší a nejbohatší město na světě. Místní stříbro a následně mince z něho vyrobené byly velmi kvalitní a platilo se s nimi i v Evropě. Ve městečku jsme se usídlili na parkoviště hotelu Copacabana, což bylo jediné parkoviště, kam jsme se vešli na výšku s autem. Při prohlídce krásného města jsme se dozvěděli, že druhý den ráno se bude na místním kopci naproti Cerro Rico vítat nový rok, který začíná východem slunce. U nás kalendářně začíná léto a Ajmarové a Mapučové slaví nový rok. Prý máme určitě dorazit, uvidíme tradiční „neturistickou“ slavnost. Během prohlídky města jsme poprvé na tržišti narazili i na krámky pro šamany. V takovém krámku si můžete koupit různé lektvary, masti, vonné esence a nebo obětní materiál. Můžete si zde sehnat například sušené malé kůzle, ovečku, a nebo nenarozený plod lamy. Ten se na bolivijských altiplanech zakopává pod novostavbu, aby se výsledný dům podařil a stavení přineslo štěstí.
V úterý ráno nás z teplých spacáků vyhnal budík ve 4.40, což byl pro nás šok. Od odjezdu z Čech jsme se odnaučili vstávat podle budíku a natož tak brzy. Nadmořská výška městečka se postarala o pěkně chladné ráno, kdy bylo u nuly. Přes den tu bývá kolem 20-25st. Na kopec to bylo pěšky skoro hodinu cesty, kam jsme kvůli výšce dorazili dost ufuněný. Už z dálky bylo na kopci vidět hodně lidí, slyšet hudba a vybuchující šrapnely. Mezi místními jsme způsobili menší rozpaky, protože jsme byli až na další tři cizince jediné „bílé kůže“, kteří tuto akci navštívili. Lidí tu bylo dost. O hudbu se starali muzikanti v tradičním kroji, kteří se srocovali poblíž šamana, kteří připravoval menší obřad.Bylo jich tu několik, soudě dle odlišných krojů, zřejmě z různých kmenů. O občerstvení se tu starali opět starší babky, které nabízeli vše možné od těstovin až po čaj s čistým lihem. Neodolali jsme a na zahřátí jsme si také koupili čaj s 97-mi procentním lihem. Množství lihu záviselo na tom, jak si vás babča odměřila pohledem. Napoprvé jsme dostali pomálu, napodruhé s velkým smíchem v babčině tváři hezky půl na půl. Podle fyzické kondice pár jedinců, tu někteří sosali čaj už od večera. Na horizontu se blížilo k východu slunce, lidí přibývalo, tlukot do bubnů a hvízdot na píšťaly zesiloval. Lidé se připravovali na tento důležitý okamžik. Něktěří si začali dávat mezi prsty bankovku a napřahovat ruce směrem ke slunci. Když slunce zpoza kopce vystrčilo malý okraj, hudba a lidé ztichli. Bylo naprosté hrobové ticho a lidé vzhlíželi k slunci s napřaženými rukama. Samozřejmě jsme je následovali a dělali vše co ostatní. Bankovky měly přinést více hojnosti a štěstí v novém roce. Napřažené ruce vítali slunce, lidé děkovali za jeho přízeň a skrz ně lidé pociťovali energii z prvního východu slunce roku 5519. Jakmile slunce vylezlo celé, opět se rozezněla hudba a veselice. Takovou významnou událost si ke své propagaci nemohl nechat ujít místní guvernér provincie. Doprovázen svým týmem, novináři a místní televizí, se procházel mezi lidmi kterým potřásal pravicí a choval malé děti. Nějak se mezi tento shon zapletla i naše Barča, kterou tam v rytmu tance vtáhl jeden mládenec a spolu tančili hned po boku onoho politika. Nakonec jí potřásl pravicí do kamery. Vítání nového roku byl krásný, neplánovaný a zajímavý zážitek.
Odkaz na galerii zde
ban
Žádné komentáře:
Okomentovat