První dny v Bolívii, městečko Uyuni

Od neděle minulého týdne jsme strávili všechen čas v městečku Uyuni, které je výchozím místem pro návštěvu největší solné pláně na světě – Salar De Uyuni. Pro nás je to i první městečko, které jsme v Bolívii vůbec navštívili. Od prvního pohledu je znát, že oproti městečkům a vesnicím v Chile je na tom Bolívie, co se vyspělosti týče o něco hůře. Dle obecných informací patří mezi nejchudší a nejnestabilnější země Jižní Ameriky a je to znát na mnoha věcech. Pro nás to má na úkor samotných Bolivijců trochu smutnou „výhodu“, je tu levně. Litr nafty tu stojí něco kolem 9,- Kč. Oběd nebo večeře v místní restauraci (spíš jídelně zvané comedor) vás vyjde na 12 BOL, což je asi 30,- Kč.

Za tuhle cenu dostanete většinou nejčastější bolivijské jídlo – kuře na několik způsobů a polévku. Polévka je hutná zeleninová s kouskem masa a kuře je buď grilované nebo smažené ve strouhance ("milanesa"), vždy podávané s rýží a s hranolky. Můžete si dát i "chuletu" – hovězí nebo vepřový plátek masa s rýží a s hranolky. Na altiplanech si můžete pro změnu dát lamí maso. Buď jako steak a nebo nejčastěji pod názvem „charque“ – směs kde je sušené lamí maso, koření, rýže a něco jako pražená kukuřice. Všude na ulici se dá narazit na smažené „papas fritas“ (hranolky), které se tu ale nejčastěji podávají s osmaženým párkem – „salchipapas“. Občas mezi hranolky a párky najdete i smažený banán. Dalším rozšířeným jídlem jsou stejně jako v Argentině empanady (plněná smažená kapsa zeleninou, sýrem, masem apod. ). Tady se ale častěji vyskytuji „tucumanitas“, které jsou bohatěji plněny a jedna vyjde na 2,5 BOL (asi 7,- Kč). Víc toho bohužel od bolivijské kuchyně nečekejte.
 


Co patří k velké tradici v Bolívii je COCA. Narazíte na ní na každém kroku, ať už v podobě zeleného plivance na chodníku po jejím uživateli, nebo v podobě odvaru a čaje. Na altiplanech slouží a pomáhá proti problémům s výškovou nemocí a stejně jako v nížinách dodává fyzickou energii a psychickou bystrost. V Uyuni jsme měli první možnost ji ochutnat. Poprvé v podobě čaje z čerstvých lístků u příjemné babči na trhu. Pak jsme ale nakoupili vlastní zásoby, začali vařit vlastní vydatné čaje a hlavně žvýkat lístky se sodou. Po několika dnech znecitlivělých ústních dutin a krků jsme se shodli, že se člověk tolik nezadýchává a moc se nedostavuje únava.

Po pár nehezkých zkušenostech v Chile a s ohledem na předsudky ohledně Bolívie, jsme se rozhodli pro parkování jen na bezpečných místech. V Uyuni jsme se proto na pár dní zabydleli na dvoře hotelu Samay Wasi kousek od centra, odkud jsme vycházeli na naše celodenní průzkumy městečka a večerního života. Od první procházky je znát, že je Uyuni hodně turisticky vytížené městečko a že se místní podnikavci dobře přizpůsobili v nabídce služeb pro turisty. Nejrůznější krámky s cetkami, oblečením a upomínkovými předměty. Turistické agentury nabízející výlety po Salaru a na všechny možný místa po širokém okolí. Restaurace s předraženým mexickým, italským a mezinárodním jídlem. Bary pro gringos s drahým pitím a drinky. Na druhou stranu je tu po večerech docela živo a veselo. Za to internetové kavárny nabízejí snad nejpomalejší internet v historii přístupu na net, kdy vyzvednutí pošty trvá stejně dlouho, jako u nás dojít na skutečnou poštu pro dopis a denní tisk. Využili jsme bezpečného a klidného parkování na dvoře hotelu a věnovali dvě odpoledne našemu autu, kdy jsme ho důkladně vyčistili, dotáhli povolené šroubky, utěsnili (oblepili) zadní dveře gafou proti vnikání prachu a po dlouhém odkládání jsme namontovali i vodíkový agregát, který by nám měl zlepšit spotřebu a výkon auta. Jak se pak ukázalo, jen co jsme nalili roztok destilované vody s hydroxidem sodným, vše nám vyteklo mezi destičkami nerez plechů ze samotného agregátu. Takže zprovoznění odkládáme opět na neurčito. Poslední den, kdy jsme odjížděli na hřbitov vlaků a následně na Salar, jsme potkali opravdového dobrodruha. Německého cestovatele Willyho, cestující se svojí mexickou ženou, psem a kočkou, krásným Mercedesem 710 z roku 1964. Cestu začal před osmi lety v Kanadě, kam si přivez svoje auto z Německa a konstatoval, že děláme dobře a cestujeme už jako mladý. Jeho přístup a auto inspirovaly na další cesty po světě...                           

ban