Sucre, Samaipata, El Fuerte

Cesta z Potosí do Sucre nám uběhla poměrně rychle a zabrala nám necelý den. Cesta byla po celou dobu z asfaltu a hlavně jsme sestoupali z 4.000 na 2.790 m.n.m. Okolní krajina stále připomínala nehostinné stepy, ale čím víc jsme sestupovali, tím více se krajina zelenala a také přibývalo více stromů. S tím příjemně stoupala i teplota. Sucre se nachází severně od Potosí, čili v jižní části střední Bolívie a je zasazeno do nízkého údolí. Příjemné městečko s populací kolem 185-ti tisíci obyvateli a hezkým centrem, kde zejména vyniká koloniální architektura v bílé barvě. Proto se toto krásné centrum v roce 1991 zapsalo naseznam celosvětového dědictví UNESCO.
Městečko bylo nalezeno v roce 1531 španělskými zvrhlíky pod jménem La Plata a bylo považováno za hlavní město španělské oblasti Charcas, která sahala od jižního Peru až po Argentinu.
Během kolonizace a po rozdělení původní velké oblasti, se město v roce 1776 přejmenovalo na Chuquisaca. Pod tímto jménem plnilo funkci hlavního města východní španělské říše. Velký zlom nastal po prvním povstání v roce 1809, které se odehrálo právě v okolí Chuquisacy (Sucre) a La Pazu. Následkem toho pak po několika bojích porazil v roce 1824 Venezuelec Simon Bolívar španělská vojska u Ayacuchy. Po tomto vítězství došlo právě v Sucre 6.sprna 1825 k podepsání nezávislosti. Bolívie se tak stala svobodnou a nezávislou zemí, která dostala jméno po svém osvoboditeli a zároveň po svém prvním prezidentovi Simonu Bolívarovi. V té době se zároveň Chuquisaca přejmenovala na dnešní Sucre, což bylo jméno prvního poručíka Simona Bolívara. Ten se pak po Bolívarovi stal druhým prezidentem Bolívie. Přesto od získání nezávislosti hraje Bolívie prim v Jižní Americe v počtu chunt, pučů a krvavých diktatur, kterých od té doby proběhlo 176. Bolivijská armáda se také považuje za jednu z nejzbabělejších, protože prohrála všechny války které vedla a ztratila tak půlku svého území, včetně přístupu k moři. To se stalo během pacifické války 1879-1883, kdy Bolívie bojovala po boku Peru proti Chile. V Sucre dnes sídlí vrchní soud Bolívie a je považováno za centrum bolivijské spravedlnosti.

Mimo zběžnou návštěvu centra, parků a trhů, jsme v neděli vyrazili do okrajové části města, kde se vedle cementárny nachází Dino park Calk Orck`O. V tomto areálu je možné za 35BOL (90,-Kč) spatřit zkamenělé dinosauří stopy, které mají v průměru až 80cm. Otisky nohou a tlápot vznikly v dávných časech, kdy ještě nebyly Andy a dnešní Pacifický oceán sahal hluboko do vnitrozemí. V této době se dinosauři promenádovali bez plavek po plážích, kde zanechali své otisky. Následné sedimenty všechny stopy krásně zakonzervovaly a vše se pak vlivem tektonických změn při utváření And dalo do pohybu. Tím se celá deska i se stopami zvedla do svislé polohy, tak jak jí je možné vidět dnes. Celá dvoukilometrová stěna byla nalezena náhodou před 25-ti lety při těžbě vápence. Je zde přes 6000 stop od 150 druhů dinosaurů. Dle stopy, její velikosti, hloubky a jejich vzájemných odstupech, se dnešní vědci dopátrávají, jak byli dinosauří velcí a jak měli stavěnou kostru a pohybový systém. Ještě ten den jsme stihli na doporučení Lonely Planet navštívit trhy v 65km vzdálené vesničce Tarabuco. Tam se údajně nacházejí známé trhy s typickými barevnými látkami, které tu nosí všudypřítomné babči. Bohužel látky nebyly až tak levné jak jsme předpokládali, takže naše mise za nákupem případných dárků byla neúspěšná. O to více, když jsme při zpáteční cestě do Sucre v prudkém kopci píchli a než jsme mohli auto odstavit, pneumatika byla naprosto v kelu.

Další den (pondělí 27.6.) jsme vyrazili do Samaipaty. Po cestě jsme si nechali přezout náhradní plášť a protože byla cesta dlouhá, museli jsme strávit noc na půli cestě ve vesničce Aiquice, kde jsme za vhodné místo zvolili místní hřbitov. Byl tam klídek, nikdo nás nerušil a hned vedle byl válečný pomník s pravým letadlem. Sestoupali jsme o dalších tisíc metrů a druhý den jsme tak dorazili do Samaipaty. Příjemné, hezké, malé městečko, kde narazíte na víc turistů a kde se rozhodlo žít několik lidí z Evropy. Důkazem toho jsou příjemné restaurace a kavárničky. Toto město a okolí se dostalo do širšího podvědomí hned několika věcmi. V okolí se nachází národní park Amboró, kde je krásný vodopád Pajcha a jeskynní malby v Cueva Mataral. Dále je tu poměrně rozsáhlé archeologické naleziště Samaipata a také vzpomínkové místo na Cheguevaru, protože tady ho zajala bolivijská armáda se CIA. My jsme si z celé nabídky vybrali jen archeologické naleziště Samaipata, kde se nachází známé ceremoniální místo El Fuerte z před Incké doby. Za 50BOL (125,-Kč) jsme si prošli celý areál a ani tady jsme se nedozvěděli přesný význam a účel tohoto místa. Údajně obětní místo. Pan Däniken zas naopak tvrdí, že se jedná o odpalovací rampu nebo startovací dráhu.

Odkaz na galerii zde.

ban